Dnes jsem se konečně dostal k jednomu mému velice oblíbenému filmu Četa, který by určitě patřil mezi moji desítku nejlepších filmů. Rozhodně kategorie A a ne proto, že byl oceněn 4 oscary za skvělý zvuk, režii, střih a také nejdůležitějším oscarem za nejlepší film. Není to typický válečný film plný heroismu a bubnování do rytmu. Naopak, je to hlubokomyslný film s poentou, pravděpodobně proto, že byl natočen podle vlastních zkušeností režiséra Olivera Stonea, který byl ve Vietnamu dvakrát raněn a dokonce obdržel Bronze star. Velice se mi líbí jeho prosté podání oproti dnešním hollywoodským trhákům, kde vybuchují „benzinové bomby“ v obrovských nereálných ohnivých koulích. Na film Četa se pohlíží z různých úhlů a názory na něj se velice liší. Na mě osobně zapůsobil a považuji ho za jeden z nejlepších, který doma mám. Realistické podání, slušný příběh a hlavně perfektní herecké výkony.

Raduj se mládenče v mladosti své.

Kazatel 11,9

V září 1967 přilétá do Vietnamu mladý NFG (new fuckin guy,tj. čerstvé maso) Chris Taylor (kterého skvěle ztvárnil Charlie Sheen), je přidělen k rotě B, 25. pěšího pluku. Zde poznává všechny aspekty války a začíná si uvědomovat svojí chybu, když dobrovolně narukoval. Po několika hlídkách se dostanou s četou do vesnice, kde najdou větší zásoby rýže. Bylo jasné, že není určena jen jim. Nekompromisní a ostřílený seržant  Barnes (opravdu dokonale zahrál Tom Berenger) vyslýchá vesničany a Taylor se dostává do morálního bláta, kde je potlačována lidskost, proti kterému se snaží spolu s Eliasem (snad ještě lepší Willem Dafoe) bojovat. Chrisovi rupnou nervy a sám pod tlakem okolí terorizuje jednoho vesničana. Poté se téměř zhroutí. Mezitím se Četa rozděluje na dvě skupiny. Jedna má v úmyslu znásilnit ženy a vyvraždit celou vesnici, střílí prasata a vydírá, druhá se snaží zabránit dalšímu masakru jako v My Lai (1968).

Konflikt mezi dvěma tábory čety vrcholí. Barnes má jít před válečný soud kvůli nezákonnému zabití civilisty a tak se pokusí odstranit svého protivníka, Eliase…

Četa zaujímá obrané postavení a čeká na útok severovietnamců. Několik lidí se snaží odtamtud dostat, vědí, že tento útok může být pro ně tím posledním. Po útoku stojí Chris před zásadním rozhodnutím. Má zabít Barnese?

„Když na to teď vzpomínám, my jsme nebojovali s nepřítelem. Bojovali jsme sami se sebou a nepřítel byl v nás. Pro mě už válka skončila, ale zůstane ve mě do konce života. Vím určitě, že Elias bude dál bojovat s Barnesem o mou duši, jak to řekl Rhah. Od té doby si připadám jako dítě, které mělo tyto dva otce. Ale ať je to jak chce, ti z nás kdo jsme to přežili, máme povinnost znovu stavět. Učit ostatní co víme a snažit se ve dnech, které nám zbývají, najít v tomto životě dobrotu a smysl.“

Nakonec přidám sestříhané video s krásnou klasickou hudbou target=“_blank“>Adagio for strings od Samuela Barbera.