Toto přísloví zná každý, ale ne každý se jím řídí. Proč tomu tak je? Je pro dnešní společnost stále aktuální? V posledních letech prošla naše společnost výraznými změnami. Díky technickému pokroku a všeobecné expanzi takřka všeho došlo k přetřídění uznávaných hodnot. Čestné rytíře a hrdiny bojující za dobro dnes vystřídali gangsteři a rapeři. Dona Quijota už dnes nikdo obdivovat nebude, protože se posunuly naše morální hodnoty. Dnes se častěji setkáváme s názorem „s poctivostí nejdál dojdeš, ale proč chodit tak daleko“.

Boj o dobré místo v práci, peníze nebo partnera nezná hranic. Proto se obracíme spíše k heslu „účel světí prostředky“ a chceme-li něčeho dosáhnout, bojujeme o to zuby nehty. Jdeme přes mrtvoly. Stali jsme se dravějšími a ve víru moderního světa se „dobrý člověk“ ztrácí. Je to opravdu tak?

Netvrdím, že „pravda zvítězí“, ale že člověk se zdravým rozumem je s odstupem času schopen rozlišit klamavou iluzi zprostředkovanou především médii a reálný svět, který může být ještě trochu jinde než si myslíme.

V paměti mi vytanula jedna zkušenost. Představte si, že se setkají dva obchodní partneři a nastane problém. První navrhne „Co kdyby se to tady takle upravilo a tím pádem by to tady takhle vyšlo?“ – jak typické. Druhý odpoví „Ale když to tady změníme, a de facto podvedeme třetí osobu, jak víte že nepodvedu přístě já vás?“

Všechno je otázkou přístupu k věci. Především my Češi jsme poznamenáni moderní historií, která nám změnila pohled na svět. Jsme mnohem úskočnější, vypočítavější , rafinovanější, úlisnější, myslíme si, že za nic nemusíme platit, že to půjde udělat „nějak jinak“. A poctivost?

„Nebuď hloupej, když to dělají ostatní, proč bys měl dopadnout hůř než oni jen kvůli… kvůli čemu?“

Bohužel cti a poctivosti si nevážíme a nejsme jim schopni obětovat téměř vůbec nic. Možná právě proto se stanou tyto hodnoty zlatem, nemyslíte?