Dneska budu ošklivej a zlej. A budu říkat pravdu. Kdo na ní nemá zrovna chuť, ať nečte dál.

Nemůžu se zbavit dojmu, že internety jsou plný bloggerů třech typů. První skupinu tvoří superšťastní a úspěšní kopyvrajtři, oděni do líbivých košil a růžových triček, kteří – ačkoli nic neumí – dosáhli vskutku mocných (a to tak, že mocných) úspěchů. Jsou to nesmírní kádři, studující převážně odborný učiliště, s ambicemi dotáhnout to opravdu vysoko. Proč ne, onanie zakázaná není, jen je nuda to číst, zvlášť pokud tušíte, jak to ve skutečnosti asi je. Sem spadají i nadsamci, pyšnící se svými nejnovějšími úlovky. Trochu mi připomínají jednoho mýho známýho, který mi tvrdil, že on ženskejm rozumí a zná je fakt dobře, neboť jich za poslední dva měsíce měl asi pět. A ne, nedělal si srandu.

Internety jsou přervaný článkama Jak sbalit babu na diskošce (je-li opilá, je tam tma a myslí si, že jste někdo jinej), ale pročpak nikdo z těch chytráků ještě nenapsal článek Jak s ní roky vydržet? Sice by ten článek postrádal smysl úplně stejně, ale jde o hodnoty, který tyhle profíci mají. Když to člověk čte, neví co má dělat – smát se, poťouchle se usmívat, brečet, naříkat, snažit se uvést věci na pravou míru nebo to prostě ingnorovat a vypnout to. Nic z toho nemá smysl, krom toho posledního.

Druhým typem bloggerů jsou czechtek lidé v černých mikinách s obrovskou kapucí, palestinou kolem krku, ganjou za uchem a propagující Českou pirátskou stranu, popř. dělnickou. Nikdy nešetří urážkami ani  hrubými gramatickými chybami (tohle mají s 1. skupinou vcelku společné). Obvykle též studovali nebo studují na Harvardu, Yale či Oxfordu. Ustavičně protestují proti systému, bezpráví a nesvobodě a zeptáte-li se jich proti čemu přesně protestují, odpoví „to je protest, prostě protest“. Revoltují vůči všemu, ohánějí se honosnými slovy jako svoboda, přestože nejsou schopni odpovědět na otázku čím se cítí být konkrétně omezováni. Tvrdí, že WTC si shodili sami Američani a že nás teď sprejují z dopravních letadel jedy… Do této skupiny ještě řadím jeden další „nejmenovaný“ blog, který se do této kategorie na jednu stranu nehodí, ale na druhou stranu s ní má mnoho společného – blogy věřících o nalezení správné cesty Boží. Čtení to může být někdy vcelku zajímavé, někdy snad i poučné, ale věcně nepravdivé.

Třetímu typu bloggerů věnuji nejméně prostoru. Píší o svých počítačích, myších a touchpadech, o svých nových mobilech, autech… No, prostě záživné.

Za poslední týden jsem si hezky odpočal a myslím, že se pustím do něčeho zcela jiného, než prolejzání blogů o konspiracích, Bohu nebo úspěchu a „osobním rozvoji“ (:-D už ten název zní fakt debilně).

Nemyslím si, že knížka o osobním rozvoji vás opravdu rozvíjí, nemyslím si, že dostat holku do postele znamená úspěch a že peníze jsou měřítkem vašich životů. Spíš bych řekl, že se plácáte na místě, když mluvíte o své cestě a že o životě mimo PC sféru víte prd. Rovněž si nemyslím, že krádež je dobrá věc a že Američani rozsévají z letadla mor. Nesouhlasím s váma.

Ale abych nebyl tak negativní, existuje i kvalitní čtivo, které bych zařadil mimo tyto hloupé směry. Kvalitních blogů, vedených mladými autory, kteří uvažují v racionální rovině, není mnoho, ale ještě tu jsou – třeba Mordemy.info nebo @komodor, ty si vždycky rád přečtu, i když ne vždy s nimi plně souhlasím, ale to je v pořádku.

Tak se zdá, že nikdo nemá moc o čem psát. Málo myšlenek, málo nápadů (této tradici zůstávám věrný i já). A málo pokory. Už prostě nehodlám číst pitominy a hádat se s autory „o pravdě Boží“. Je na čase pročistit RSS zdroje a zanechat tam jen to, co opravdu stojí za přečtení. Jinak strávím celý odpoledne s lidmi, kteří mi nemají co dát.

Doufám, že jsem naštval všechny stejně.

PHATE